Proč působí Charita v Zambii

V dnešním světě však mnoho dětí nemá ani důstojný domov ani dostatek jídla ani přístup k nejzákladnějšímu vzdělání. Proto mne oslovil projekt Rozvojového střediska Arcidiecézní charity Praha, která již od roku 1993 pomáhá dětem v chudších zemích. Do projektu Adopce na dálku® se zapojily již tisíce českých dárců, kteří podporují vzdělání a základní potřeby konkrétních dětí v Indii (dvanáct tisíc dětí), Ugandě (čtyři tisíce) a dalších státech, mezi nimi od roku 2006 i v Zambii.

Zambie je vnitrozemský stát v podrovníkové Africe. Na jejím území pramení a část jeho hranic tvoří mohutná řeka Zambezi. Raná historie podrovníkové Afriky je poznamenána obchodováním s otroky, kdy arabští otrokáři mnohdy ve spolupráci s náčelníky silnějších kmenů odvlékali množství obyvatel na trhy na východním pobřeží. V polovině 19. století procházel podél řeky Zambezi britský cestovatel David Livingstone s úmyslem šířit křesťanství a evropské hodnoty, které by obchodování s otroky učinily přítrž. Objevil přitom „Mosi-oa-tunya“ - „Kouř, který duní“, velkolepé vodopády, které pojmenoval po své královně Viktorii. Po jižní a západní Zambii cestoval v roce 1875 a 1886-7 český rodák dr. Emil Holub, autor první etnografické knihy o říši kmene Loziů a první podrobné mapy okolí Viktoriiných vodopádů a části toku řeky Zambezi. Jako mnoho jiných částí jihovýchodní Afriky bylo toto území koloniálně a hospodářsky zpřístupněno a spravováno „Rhodesovou britsko-jihoafrickou společností“ pana Cecila Rhodese. Ten zde vytvořil několik teritorií, mimo jiné Severní Rhodesii, dnešní Zambii. Ta byla později pod přímou britskou správou a roku 1964 získala nezávislost. První národní prezident ovšem brzy zavedl systém jedné strany. Co nepokazil marxismus, zlikvidovala korupce a pád světových cen mědi. Obrat nastal až 1990, ale ani druhý prezident se nechtěl svých pravomocí dlouho vzdát. Jeho nástupce od roku 2001 Patric Levy Mwanawasa získal oblibu svými protikorupčními snahami (zemřel 19. srpna 2008). Novým prezidentem byl 30. října 2008 zvolen jeho dosavadní sekretář Rupiah Banda. Politickou stabilitu vlády a prezidenta posiluje rada kmenových náčelníků v parlamentu.

Země má velké nerostné bohatství, ale ze zisků z těžby mědi, zlata a zinku v zemi zůstává jen málo. Tvar státního území je dědictvím dohod koloniálních mocností a nerespektuje přirozené geografické, kmenové ani jazykové hranice. Obyvatelé Zambie mluví 72 různými kmenovými jazyky. Hlavními jazyky provincií jsou bemba, tonga, lozi, v oblastech působení české Charity jazyky kaonde a nyanja (vyslov: n-jandža). Široce akceptovaným jednotícím prvkem je úřední jazyk angličtina. Vzdělávání probíhá v první třídě v majoritním jazyce dané provincie, později probíhá výuka v angličtině. Učitele bohužel dosazuje všem provozovatelům (t.j. i církevním) státní správa. Pro výkon učitelského povolání stačí ukončení základní školy plus dvouletý kurz.
Na chudém venkově se žije převážně v zemědělských usedlostech skládajících se z několika hliněných chýších s rákosovou střechou obehnaných plotem z křovin nebo bambusových rohoží. Ve spádových obcích se nacházejí zděné přízemných obchody. Jedinými budovami v pravém slova smyslu na venkově jsou vládní úřady, školy, zdravotní střediska a kostely.

Tři čtvrtiny obyvatel Zambie představují křesťané. Na poli sociálních služeb vykonávají velkou práci církve: baptistická, novoapoštolská, katolická, letniční hnutí a další. V Zambii jsou aktivní různé formy zahraniční pomoci ze Západu, z arabských zemí a z Číny. Někdo investuje nebo staví, jiný poskytuje peníze a hmotné dary, třetí pomáhá přímo ve zdravotnictví a školství. Rozvojové aktivity spojené s působením církví mají výhodu, že práce je oboustranně otevřenější, využívá znalosti prostředí a mezilidských vztahů a potřeb, platí vzájemná vysoká důvěra a dosahuje se vyšší spolehlivosti. Duchovní řády mají členy domácího i zahraničního původu.

Zdravotní problémy představují malárie, cholera, dětské nemoci a infekce HIV. Po opakovaných onemocněních malárií (i několikrát ročně) jsou lidé slabí a bez zájmu. Mnoho dětí se nedožívá 3 let věku. Přibližně 16% obyvatel je HIV pozitivních (prevelance rate). V důsledku toho vymírá střední generace, o sirotky se dle možností starají příbuzní nebo prarodiče. Střední doba dožití je nízká a klesla z 47 let v roce 1990 na 36 v roce 2003.

* * *