sušení tvárnic a příprava základů

míchání betonu a maminka s miminkem při práci

Přátelé, ať se vám dílo daří!

Projekty Arcidiecézní charity Praha fungují při Katolickém diecézi Solwezi ve škole St. Charles Academy (a dalsich skolach v Solwezi – Tumvwanganai Basic school, Kikombe Basic school, Solwezi Basic school, Rodwell Mwepu Basic school a Kimasala Basic school), v okrese Chongwe při nemocnici v Mpanshya v Mpanshya Basic school. Od prosince 2008 bude zřejmě zřízeno nově středisko Mukonshi poblíž Kabwe. Projekty ADCH podporují v Zambii již více než dvě stě dětí.

Prostřednictvím dárců z České republiky umožňují jednak vytipovaným chudým dětem získat vzdělání v jejich přirozeném prostředí a jednak podporují dalšími projekty rozvoj celé komunity. Tato forma rozvojové spolupráce se vyznačuje vysokou efektivitou, trvalostí výsledků a průhledností. Uvědomme si, co znevýhodňuje lidi, kteří neumějí číst a psát: neumějí si v obchodech přečíst ceny a mohou být snadno ošizeni, mají menší šanci získat dobrou práci, mají nízké sebevědomí, jsou snadno manipulovatelní (např. při volbách), neumějí hájit své zájmy a často přistoupí na velmi nevýhodné podmínky (např. úrok při půjčkách) a nemotivují své děti ke studiu, čímž se kruh uzavírá.

Partnerskými organizacemi v Zambii jsou biskupství Severozápadní provincie a Misijní nemocnice Sv. Lukáše. Arcidiecézní charita Praha vyslala do Zambie svého pracovníka pana Aleše Vacka. V Solwezi zaměstnává místního koordinátora pana Kalambu a sociální pracovnici slečnu McLaru. Ve středisku Mpanshya pracuje sociální pracovník pan Moyo. Charita ani partnerské organizace zpravidla nezakládají vlastní školy ani nezasahují do místních školních osnov. Ve většině případů chodí dítě do té školy, kterou má nejblíže. Pokud ve vesnici ani v jejím okolí není vůbec žádná škola, bydlí dítě v internátu. Jednou věcí je dostat děti z chudých rodin do škol, druhou zajistit pro ně vzdělání na dobré úrovni. Státem zřízené školy jsou dnes sice v každé střediskové vesnici, ale je třeba je alespoň nějak vybavit, mít na školách učitele s odpovídajícím vzděláním, motivací a schopnostmi.

Školy v afrických zemích si zakládají na počtu žáků - čím víc, tím vyšší je údajná kvalita školy. Není neobvyklé mít ve třídě šedesát až sto(!) žáků. Ve škole St. Charles (škola pro děti z rodin v tísni) prosadil pan Vacek maximální počet 30 dětí ve třídě. Škola disponuje jednou malou budovou se dvěmi třídami, kde se střídají dopoledne 5. a 6. třída a odpoledne 3. a 4. třída. Výuka pro prvňáky a druháky probíhá odpoledne v budově mateřské školy biskupství. Školní rok v Zambii se skládá ze tří trimestrů. Výdaji Arcidiecézní charity Praha za podporované žáky jsou zejména školné, školní pomůcky, sešity, knihy, oblečení do školy, zdravotní pojištění, neodkladná zdravotní péče a administrativní náklady. Navíc se panu Vackovi podařilo zorganizovat a financovat vaření obědů třikrát (od září 2008 dokonce pětkrát) týdně. Zpravidla se podává kaše nshima s fazolemi či sušenou rybou (kapenta), od nového trimestru také nshima se špenátem). Sociální pracovníci prostřednictvím pravidelných návštěv v rodinách monitorují sponzorované děti. Starší podporované děti navštěvují jiné školy, kde mohou dosáhnout ukončení základní školní docházky (12 tříd). (Zakončením vzdělání 12. třídou mají větší šanci dostat se na učňovskou školu, studijní obor s maturitou či s velmi dobrými výsledky na univerzitu.) Hlavní zkoušky se skládají po 7. a 9. a 12. třídě. (Pouze po 7. třídě jsou zadarmo, zbývající zkouškové poplatky jsou také hrazeny dárci z České republiky.) Cílem projektu Adopce na dálku® je, aby každé dítě podle svých schopností dosáhlo určité kvalifikace, a mohlo tak v budoucnu uživit sebe a svoji rodinu, a bylo tím prospěšné své komunitě i celé společnosti.

V místě je škola Solwezi Skills training institute, něco jako naše učiliště, kam může jít žák po 9. třídě v případě špatných výsledků ze závěrečných testů kdy nebyl připuštěn do 10. třídy. Adopce na dálku® opakování ročníku nedovoluje a trvá na učebním oboru (děti se mohou stát svářečem, švadlenou, kuchařkou, služebnou/hospodyní, mechanikem atd. a dostat osvědčení). Pokud by dítě do učení nešlo, nemůže být dále podporováno v programu Adopce na dálku. Pouze ze zkouškou z 9. třídy žádnou práci nedostanou.

Dále je zde tzv. Trade School, kde je minimální vstupní požadavek vysvědčení o úspěšném absolvování zkoušek po 12. třídě, něco jako učební obor s maturitou. Nabízí také řemesla jako mechanik, strojař, zedník, truhlář/tesař, elektrikář. Obory trvají od šesti měsíců do dvou let.
V Solwezi jsou také střední školy (všeobecná a zdravotní).

Z českých finančních prostředků byla vybavena kancelář projektu, zřízena knihovna. Pan Vacek a jeho spolupracovníci pořádají doučování slabších dětí (od září 2008 začalo pravidelné sobotní ranní doučování dětí s nejslabším prospěchem 5. a 6. třídy), dětské dny a pomáhají sponzorovaným dětem s psaním dopisů, sledují jejich školní prospěch a rodinné poměry, dokumentují je zasíláním vysvědčení a řeší i akutní zdravotní problémy podporovaných dětí případně jejich rodičů. Klíčovými problémy jsou život v chudinských slumech tzv. compounds, hlad, nemoci, uprchlíci z Konga, alkoholismus, násilí, prostituce, HIV/AIDS, prašnost, nezaměstnanost. Obdivuhodná je zodpovědnost širší rodiny, jejíž členové si v případě úmrtí rodičů berou sirotky navíc ke svým zpravidla více dětem. To je jeden z příkladů, kdy - i když jsou chudí - se od nich můžeme učit. (Systém takzvané rozšířené rodiny má i svou odvrácenou stránku: Nadaný příbuzný musí přerušit (ukončit) studium a tím výrazně změní perspektivy celé rodiny. Chudá náhradní rodina si nemůže dovolit živit a posílat do školy všechny a tak upřednostňuje vlastní. Děti většinou u takových hodných tet a strýců musí trávit veškerý čas prací za to, že je příbuzní vzali pod svou střechu.)

Projekt Arcidiecézní charity Praha v Solwezi spolupracuje s dalšími projekty jako je Catholic Relief Services, Home Based Care, Justice and Peace, Liga proti tuberkolóze a HIV/AIDS.

* * *